Tetování je staré jako lidstvo samo a svým způsobem je to mystická záležitost. Nejen proto, že tetování lze jen velmi těžko odstranit. Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že jakékoliv dílo vytvořené lidskou rukou nese do něj vloženou energii, jenž dále ovlivňuje své okolí. Jiní zase tvrdí, že jakýkoliv grafický symbol má určité energetické aspekty, které mohou nositele tetování velmi nepříjemně ovlivňovat, pokud s ním nejsou ve shodě. I když vám to může přijít jako naprostý nesmysl, chovejte se raději podle vzorce: Bůh není, ale co když je? Dobře si rozmyslete co a kam chcete vytetovat a hlavně proč. Mnoho lidí se ptá: a co když se mi to za pár let přestane líbit? Upřímně řečeno, ať už jste kdokoliv, pokud vlastníte velké, krásně provedené tetování, je tato možnost skoro vyloučena. Tetování je po zahojení zjevnou součástí vaší pokožky, nikdy nevypadá jako něco co bylo "nalepeno" na kůži (jen před konečným zahojením), díky tomu se s ním člověk rychle sžije tak, jako kdyby tam bylo od jeho narození. Druhou a snad ještě častější obavou je děs z velikosti. Člověk, který při výrobě reklamního letáku na svůj autoservis neustále tlačí na grafika, aby logo firmy zvětšil do nesmyslných rozměrů se při výběru tetování chová jako průkopník v mikroskopizaci technologií. Jistě, najdeme i ty, kteří jsou spokojeni se svým flekem 5*3mm na lopatce, jenž se při pečlivém prozkoumání zblízka promění v růži, ale zkušenost tatérů říká, že většina lidí nezůstane u prvního tetování... a většina z těch co si nechali udělat tetování příliš malé na to brzy přijde a vrátí se, aby si nechali tetování překrýt něčím větším nebo rozšířit. Neméně závažným argumentem pro rozsáhlejší tetování jsou i technické možnosti. Pokud chcete opravdu krásné, detailně propracované tetování, musíte k tomu také tatérovi dát prostor - malé vzory prostě mohou být jen velmi jednoduché a i tak budou na vzdálenost nad dva metry čitelné jen jako abstraktní fleky, které vás nijak nezkrášlují, spíše naopak.
Volba velikosti je stejně jako volba motivu podřízena určitým estetickým zákonitostem, z nichž tou hlavní je vyváženost. Přemýšlejte nad místem, kam chcete tetování umístit a nad celkovým výsledným vzhledem. Tetování není o jednom obrázku, tetování je o celkovém dojmu. Ten kdo se bude dívat na vaše tetování neuvidí jen obrázek, uvidí celé rameno, rameno až po loket nebo celou ruku - ať už toho uvidí kolik chce, tetování bude vždy viděno i s tou částí těla na které je umístěno a na to je dobré myslet. Takto můžete pomocí několika i docela malých tetování docílit komplexnějšího dojmu než pokrytím 80ti procent vašeho těla. V každém případě vezměte v potaz plochu a optimální velikost tetování. Ale slovem "optimální" nemyslím optimální podle vašeho dojmu ze vzoru který vidíte na papíře! Např. paže a nohy dokážou pojmout mnohem větší vzor než se vám zdá z vašeho pohledu - dobrý dojem si o tom uděláte, pokud papír se vzorem "obalíte" např. kolem ruky zhruba v místech kde chcete tetování mít - hned pak docela přesně vidíte, kolik toho tetování opravdu zabírá a jak bude na vás zhruba viděno - možná budete překvapeni, jak se pro vás maximální přípustná velikost tetování najednou jeví nedostačující.
Na kulovitých místech, jako jsou ramena, vypadají dobře obrázky zakončené kruhovitě k vrcholu ramene, nebo přímo kruhy. Pokud má být tetování umístěno podélně po ruce nebo noze, je zas logicky lepší podlouhlý tvar tetování, ještě lépe korespondující s anatomickou stavbou těla. Na velkých plochých místech jako hrudník nebo záda se dobře vyjímají kruhové obrazy umístěné na vertikální střed, na výšku stavěné obrazy opět na středu nebo velké obrazy kryjící většinu plochy.
V každém případě, ať už máte problém se rozhodnout o velikosti, umístění nebo motivu, vybírejte hlavně a pokud možno jen za sebe. Neberte ohled na to co říkají vaši rodiče, vaši partneři, kamarádi nebo co má Pamela Andersonová kolem ruky. Berte ohled jen na to co chcete a jestli to dokážete unést. V tomto případě mám namysli např. bradu, obličej nebo jinou část hlavy, což jsou místa často i pro tatéry braná jako tabu a neexistuje dostatečně tolerantní společnost, ve které by na vás všichni nekoukali skrze prsty protože máte potetováný obličej. I přesto, že dle zákona nesmí být v Čechách vyhozen ze zaměstnání (nebo nepřijat) nikdo na základě svého vzhledu (nebo vyznání, pohlaví, barvy pleti atp.), zapomeňte s viditelným tetováním obzvláště na obličeji na kariéru ve zdravotnictví, službách, obchodu atp.
A | Co potřebujete k tetovaní
1) nástroj, kterým budete tetování provádět, optimálně elektrický tetovací strojek - ten si můžete vyrobit nebo jej zakoupit, nabízí se X variant v Čechách i zahraničí. Doporučuji nakupovat osobně, protože si můžete strojek rovnou "osahat" - je dobré brát zřetel nejen na cenu, ale také na sílu strojku (otestuje se snadno tak, že se prostě strčí prst pod kladívko a strojek se spustí), protože dobrá průraznost strojku je velmi důležitá - stejně tak je dost podstatná váha strojku, při nákupu přes internet je často u modelu uvedena i jeho hmotnost - s těžším strojkem se sice ze začátku hůře manipuluje, na druhou stranu více hmoty více absorbuje vibrace, takže se vám strojek v ruce méně klepe a snáze se s ním dělají rovné linky (často lze narazit na odlišení strojků na liner a shader, popravdě nevím přesně v čem je rozdíl, předpokládám, že to je průraznost ale hlavně právě hmotnost - tedy liner masivní a těžký a shader naopak menší a lehčí ... ale to je jen moje teorie) - ke strojku samozřejmě potřebujete i další vybavení: tuba, násadky (táhla), jehly, přívodní kabel, pedál a samozřejmě zdroj - viz. nákres a další text.
Co se týče ceny, připravte se na to, že to nebude nic levného. Ceny strojků se běžně pohybují od 2 tísíc nahoru, v průměru kolem 4, 6 tisíc - k čemuž je třeba ještě připočítat zbytek nutného vybavení, takže vás čeká prvotní investice kolem 10 až 15 tisíc. Na druhou stranu pak už nebudete muset kupovat skoro nic.
Samozřejmě tetovat můžete také např. malým přiostřeným špalíčkem z tvrdého dřeva, velkou dlouhou a dost tlustou jehlou (technika používaná u buddhistických mnichů), nebo i nařezávat žiletkou, skalpelem, či (pro ty otrlejší) nástrojem ne nepodobným dlátu (takto se prováděly zejména maorské kresby moko, což je speciální druh lineárního tetování výhradně v oblasti obličeje - tato kresba byla prováděna pouze na náčelnících a vážených bojovnících kmene). O ručních technikách bohužel nemohu říci víc než to, že jsou náročnější a zdlouhavější.
2) barvu - k tetování se používají speciální barvy, které lze koupit opět buď přes net nebo v nějakém tetovacím studiu, mnohem levnější varianta je ta první. Co se týče černé barvy, kterou budete určitě používat nejvíce, je nejlepší si ji vyrobit - víte co jste si navařili a vyjde to mnohem levněji než kupovat přímo barvu - o výrobě černé barvy bude řeč níže.
3) dezinfekci - doporučuji CUTASEPT F - k dostání v lékárně nebo zdravotnických potřebách - od věci není ani návštěva nemocničního skladu, často vám tam něco dají i za milý úsměv...
4) nádobu s rozprašovačem, ve které máte vodu, případně vodu s trochou mýdla na omývání tetování
5) nemalé množství papírových ubrousků na utírání barvy, krve a vody z kůže
6) chirurgické rukavice ve kterých budete pracovat - seženete na stejných místech jako dezinfekci
7) potravinářskou folii
8) nějaký kalíšek na vodu a mini kalíšek na barvu (můžete nahradit víčkem od barvy)
9) papírovou pásku
10) něco čím budete přenášet vzor na kůži - speciální kopírovací papír + jemný pauzák, nebo inkoustovou tužku či lihovou fixu, propisku, prostě něco co se vám nesmaže při prvním setření barvy ubrouskem.
11) lékařskou bílou (bezbarvou) vazelínu - k dostání v lékárně
12) destilovanou vodu - tu budete používat na ředění černé barvy, aby jste dostali různé odstíny šedi. Problém je trochu v tom, že barva se i po rozředění jeví stále černá, takže se to hůře odhaduje a navíc pokud budete touto směsí tetovat víckrát na jednom místě, můžete snadno tetování zatmavit do úplné černé. Destilovanou vodu lze s úspěchem nahradit vodkou, nejlépe bez příchuti :-) - já sám jsem v tom nenašel obzvláštní rozdíl, ale přítel, jenž mi to poradil si velmi pochvaluje, že se tím dají vytvořit mnohem lépe plynulé přechody, posouzení co je lepší nechám na vás.
13) kalciová mast - k dostání opět v lékárně
Pravděpodobně vás nemine výroba jehel, ke které potřebujete následující:
1) samotné jehly - pokud používáte strojek, netetujete nikdy jednou jehlou - vždy se ve skutečnosti jedná o soustavu jehel, počet a tvar se liší podle použití - můžete buďto zakoupit již hotovou soustavu jehel už naletovanou na táhlu a nebo si objednat samotné jehly a ty si sletovat do soustavy a na táhlo, což je sice zpočátku docela pracná záležitost, ale o to levnější - o výrobě jehel a táhel viz. dále.
2) mikropájka (to je ta, co vypadá jako šroubovák, ne ta co má očko a vypadá jako pistole)
3) cín
4) neutrální pájecí kapalina - nikoli kalafuna!
5) nástavce - toto je trochu problematické zboží, neshání se příliš dobře a proto je asi lepší si je vyrobit, na nákresu je nástavec na kulaté jehly, výška nástavce by měla odpovídat cca polovině až dvěma třetinám délky používaných jehel (což je většinou 30 nebo 40 mm), průměr děr by měl být co nejvíce variabilní pro různé tloušťky soustav od cca 0,5 mm výše, dalším nástavcem je cokoliv v čem budete moci tvarovat špičku soustavy, skvěle se k tomu hodí filtrační sítko z vodovodu.
6) táhla, která drží soustavu jehel na jedné straně a jsou připojena ke kladívku strojku na straně druhé (viz. nákres) - táhla je možné koupit a nebo vyrobit z drátů z jízdních kol.
7) gumové přechodky (někdo tomu říká průchodky)
8) žiletku
9) lupu
10) nějaký čisticí prostředek
11) malý kartáček, třeba na zuby
Zmiňované zboží seženete u níže uvedené firmy - uvádím ji proto, že jsem dosud nenašel v Čechách jiného výrobce stejného zboží a nakupovat od tetovacích studií je velmi nevýhodné:
morpho v.o.s.
P.O.Box 25
530 03 Pardubice
Zboží je dodáváno na dobírku a je možné jej objednat telefonicky na čísle 40 66 70 773
B | Výroba jehel
Na nákresu je několik druhů tetovacích soustav, jak je uvidíte pod lupou při pohledu kolmo seshora.
Jehly máme vesměs trojího druhu:
1) jehly na linky - linkovačky neboli kulaté jehly
2) jehly na stínování a vybarvování - stínovačky nebo také magnum
3) jehly na stínování, vybarvování a velmi tlusté linky - ploché
Magnumky a ploché jehly se na nákresu mohou zdát stejné, rozdíl je však v tom, že magnum je jen jedna řada jehel rozvětvených do jakéhosi hřebenu, zatímco ploché jehly nejsou rozvětvené vůbec, ale jsou naopak ve dvou řadách nad sebou, takže výsledný tvar je sice podobný, ale v případě plochých jehel, jsou jednotlivé jehly mnohem blíže u sebe.
Linkovačkami se samozřejmě dá i stínovat, tenkými jen jemné stínování, nelze jimi úspěšně stínovat větší plochy, tlusté linkovačky zhruba od 8mi jehel a více se naopak na plošné stínování dají použít, stejně i na vybarvování.
Postup při výrobě jehel je velmi jednoduchý, leč tato práce je velmi náročná na přesnost a zručnost, takže se obrňte trpělivostí a pořiďte si hned vícero balení jehel, protože ze začátku jich hodně zničíte - pokud na to nemáte trpělivost nebo zručnost, raději si kupte jehly hotové, protože se špatnými jehlami dobré tetování nikdy neuděláte.
Než začnete dávat jehly dohromady, zkontrolujte je pod lupou, jestli nejsou tupé, nebo zahnuté, kontrolu provádějte po každém provedeném kroku, aby jste si případně ušetřili zbytečnou práci - jehly jde poškodit velice snadno, takže s nimi zacházejte jemně a nanejvýš opatrně
Linkovačky :
1. vyberte si odpovídající počet jehel a postavte je do nástavce tak, aby byly naprosto kolmo k podkladu, nahoře je zlehka přimáčkněte prstem, aby se vám nerozjely, kápněte na ně pájecí kapalinu, naberte pájkou cín a mezi prstem a horní plochou nástavce je sletujte, teď vám bude soustava držet pohromadě a jehly budou všechny ve stejné rovině
2. vyndejte jehly z nástavce a opatrně špičkami zasaďte do druhého nástavce (sítka) - tím vytvoříte kulatý tvar celé soustavy a také výsledný lehce špičatý tvar, opět přidržte nahoře prstem a sletujte cca 5-10 mm od špiček - neletujte až ke špičkám!
3. vezměte táhlo, položte jej na stůl kolmo k sobě, něco na něj položte aby se vám moc nehýbalo, kápněte na táhlo pájecí kapalinu a trochu jej z vrchní strany obalte cínem, dokud je ještě cín kapalný, nasaďte na táhlo připravenou soustavu jehel, srovnejte je tak aby neujížděla od táhla do stran, kápněte na spoj pájecí kapalinu, zkontrolujte jestli jsou jehly opravdu souběžné s táhlem a ještě jednou tam z vrchu vražte něco cínu, tlakem pak můžete vyzkoušet jestli jehly na táhlu dobře drží - ale netlačte až tolik aby se vám jehly ohnuly.
Magnumky :
1. vyberte si nepoškozené jehly, složte si je v prstech tak, aby byly jedna vedle druhé a o rovný podklad je srovnejte tak, aby byly špičky ve stejné rovině
2. druhou rukou chytněte jehly za špičky, na druhý konec jehel kápněte pájecí kapalinu a navalte na ně cín - pokud se budete jehlám pájkou věnovat příliš dlouho, jehly se vám v ruce rozehřejí a začnou pálit, vy je však v žádném případě nesmíte pustit - naopak je musíte držet velmi pevně - jakmile se vám v ruce rozjedou, už správný tvar dohromady určitě nedáte a můžete začít znovu! Stejně jako u linkovaček neletujte blíže než 5mm ke špičkám.
3. vezměte žiletku a opatrně ji postupně zasuňte mezi jehly tak, aby jste měli sudé nahoře a liché dole (nebo obráceně)
4. chytněte mezi prsty jehly z obou stran žiletky, pevně stiskněte a buď je u ostří žiletky přiletujte, nebo je vytvarujte lehkým pohybem dopředu a dozadu - pak zkontrolujte, jestli mají odpovídající rozestupy
5. naletujte hotovou soustavu na táhlo stejně jako u linkovaček
Ploché jehly :
1. a 2. postup je stejný jako u magnumek, zopakujte jej dvakrát s tím, že vrchní řada budoucí soustavy jehel má o jednu jehlu méně než řada spodní - na jehly dávejte co nejméně cínu, aby řady šly k sobě co nejblíže, takže žádné nánosy!
3. přiložte řady na sebe a opakujte postup v bodech 1. a 2. ale s tím, že nyní máte v ruce obě řady jehel najednou tak, aby jednotlivé jehly v řadách nekryly (prostě aby byly jako u magnumky 'cikcak'), pokud se vám na druhém konci řady moc rozjíždějí, můžete je přichytit pinzetou, nebo žvýkačkou, nebo co je zrovna po ruce. V této fázi je lepší letovat řady k sobě ne z vrchu jako doposud, ale ze strany - cín tak snáze projde mezi obě řady a spojí je dohromady
4. naletujte soustavu na táhlo stejně jako u předcházejících typů
Když máte jehly hotové, otřete je papírovým ubrouskem od pájecí kapaliny a špíny, vezměte kartáček a čistící prostředek a pečlivě je vyčistěte - následuje sterilizace, povětšinou v autoklávu, který určitě nemáte - naštěstí na podobném principu funguje báječný papinův hrnec, takže je dejte vyvařit do papiňáku. Pokud máte v plánu jehly nějakou dobu skladovat, dejte je nejdríve do sterilizační fólie (k sehnání opět ve zdravotnických potřebách nebo v nemocničním skladu).
C | Výroba černé barvy
I když se to nezdá, černá barva na tetování není ve skutečnosti nic jiného, než obyčejná tuš. Tuš je pevná látka rozmíchaná v kapalině, konkrétně ve vodě, kterou tělo bezproblémově vstřebá a pevné barvivo zůstane na svém místě ve vrchní vrstvě kůže. Takže zde je velmi jednoduchý postup jak si vyrobit černou barvu doma:
1. kupte si nějakou kvalitní technickou tuš - tuš staedler stoji zhruba 1,500 Kč za litrovou láhev - není to zrovna málo, ale výsledné množství barvy vám vystačí na opravdu hodně dlouho a za stejnou cenu nakoupíte jinde sotva pár decilitrů barvy
2. doma tuš nalijte do hrnce a vyvařte na cca 75% původního obsahu - z tuše se odpařuje pouze voda, takže čím více tuš vyvaříte, tím hustší a tmavší bude výsledné barvivo - můžete s tím provést pár experimentů a vyzkoušet si, jaká je optimální koncentrace u té které značky
D | Tetování
První tetování je nejlepší provádět sami na sobě, takže na nějakém snadno přístupném místě, nejlépe na stehně - ke stehnu máte dobrý a pohodlný přístup shora a máte volné obě ruce - můžete si sami potetovat i větší část levé paže (pokud jste praváci), v takovém případě je ale lepší mít někoho, kdo vám bude pomáhat s napínáním kůže
1. nejprve vyvařte nebo vysterilizujte jehly, tuba, případně i kalíšek na barvu a kalíšek na vodu
2. připravte si pracovní prostor - na stůl papírovou lepicí páskou přilepte potravinářskou fólii nebo pár papírových ubrousků, na ně položte tuba a jehly, trochu vazelíny, do které "zapíchnete" kalíšek na barvu (zabráníte tak tomu, že byste si jej neopatrným pohybem převrhli), kousek stranou si dejte lékařskou vazelínu - protože s ní budete potírat kůži, nabírejte ji už s nasazenými rukavicemi!
3. dezinfekcí postříkejte jehly a tuba a nechte asi pět minut působit - to samé můžete provést s kalíškem na barvu i na vodu
4. nechte tetovaného ať si oholí místo kde bude tetování prováděno, pokud je to potřeba - oholení by mělo být co nejhladší, protože chloupky při tetování způsobují problémy (stahují kůži nebo jehly jiným než žádaným směrem atp.)
5. místo tetování vydezinfikujte a dezinfekci nechte zaschnout
6. sestavte strojek (strojek + jehly + tuba) a zapojte jej, vyzkoušejte jestli správně funguje, nastavte optimální příkon (k tomu se dá bohužel říct jen to, že optimální příkon zjistíte podle poslechu, což je záležitost zkušeností) - jehly v tubu by měly být ve stejné rovině s okrajem tuba, v případě stínovaček mohou lehce vykukovat, vysouvat z tuba by se měly 2-3mm
7. navlékněte si rukavice a přeneste nebo nakreslete vzor na kůži a nechte zaschnout. Speciální pauzáky se špatně shánějí a pokud je nakoupíte přes tetovací studio, budou pravděpodobně i dost drahé - avšak nedávno jsem pro sebe objevil relativně odpovídající náhradu: na tenčí papír (pauzák nebo něco podobného) obkreslíte vzor inkoustovou tužkou, papír přiložíte na místo tetování ještě mokré od dezinfekce (nebo je postříkejte znovu dezinfekcí nebo vodou) a ten se na kůži bez problému přilepí - zajistěte, aby byl papír na kůži kompletně mokrý a přilepený všude. Pak vezměte znovu inkoustovku a vzor na papíře obtáhněte - barvivo z inkoustovky projde mokrým papírem a zůstane na kůži. Výsledek není moc tmavý ale docela drží. Po zaschnutí můžete kresbu ještě došperkovat propiskou podle oka.
8. naposledy zkontrolujte lupou stav jehel
9. ponořte tubo do kalíšku s barvou a sešlápněte pedál strojku a krátkou chvíli jej nechte běžet zatímco je tubo ponořené v barvě, takhle naberete dostatečné množství barvy na pár tahů - samozřejmě si dejte dobrý pozor, aby jehly nenarážely na dno nebo stěny kalíšku, jinak se vám témeř okamžitě ztupí nebo ohnou
10. pokud jste praváci, naneste levou rukou na kůži malé množství vazelíny a rozetřete - kůže bude vláčnější a pružnější a tubo vám bude po povrchu klouzat a nebude se zadrhávat
11. levou rukou napněte kůži - toto je velmi důležitá část - je jedno jakým způsobem kůži napnete, důležité je, aby byla dobře napjatá a to po celou dobu kdy vnikají jehly do kůže - pokud tomu tak nebude, budou se vám jehly v kůži zadrhávat, tah bude mít nestejnou konzistenci nebo bude dokonce přerušovaný, nebude rovný, kůže se bude trhat a po zahojení bude zkrabatělá nebo dokonce zjizvená atd. Na menších plochách stačí napnout kůži mezi prsty, na větších budete muset kůži napínat mezi levou a hřbetem pravé ruky, na velkých plochách jako třeba na zádech vám možná s napínáním bude muset pomoct někdo další
12. začněte tetovat
Hned ze začátku nejspíš zjistíte, že to není žádná legrace - vzhledem k obrovskému množství vpichů se ze strojku stává docela dost živý nástroj, takže jej musíte držet hodně pevně, aby vám příliš v ruce nevibroval a čára nebyla rozklepaná. Snažte se držet při tetování strojek kolmo ke kůži a jestli tetujete nějaké obtížněji dosažitelné místo, neváhejte použít podložek nebo čehokoliv, co zajistí, aby ono místo bylo vodorovně. Když totiž nedržíte strojek kolmo k zemi, máte jeho těžiště v ose jiné než prsty, kterými strojek držíte, takže vám pak víc vibruje v ruce. Logicky se vám také budou lépe dělat rovnější čáry, když budete mít ruku se strojkem neustále opřenou (ne vždy to jde, ale skoro vždy se dá najít nějaká vyhovující poloha i s opěrným bodem pro ruku). Pokud použijete tenkou soustavu jehel, bude určitě nějaká roztřesenost tahu patrná i tak, ale nepropadejte panice, později to můžete přetáhnout tlustší jehlou. Při tetování dobře sledujte každý centimetr čtvereční na kterém zrovna pracujete a buďte si jistí tím, že stoprocentně víte, kam zrovna tetujete - v každém případě, většina chyb se dá později opravit nebo uspokojivě zamaskovat, snad s výjimkou těch chyb, kdy kůži poškodíte. Kůže je i přes natažení stále dost elastický podklad, takže se nebojte do ní tubo pořádně ponořit, nemusíte ale zase tlačit až moc, aby se vám tubo nezachytávalo o kůži. Dbejte na to, aby jste z kůže nevyjížděli, projeví se to na tloušťce tahu a množství barvy, které v kůži po zahojení zůstane. Snažte se dělat tahy plynule, stejnou rychlostí, jinak budě čára opět nestejnoměrná, a hlavně se nikde nezastavujte! Stejně tak nezastavujte strojek dokud jsou jehly ještě v kůži. Pokud se budete na jednom místě zdržovat příliš dlouho, hrozí, že do kůže nacpete příliš mnoho barvy a ta se pod kůží rozlije do stran, čemuž se říká "udělat modřiny" - z hlediska hojení to není větší problém, akorát to bude vidět - čára bude v jednom místě najednou nehezky rozpitá. Čáry nedělejte příliš pomalu, ale ani příliš rychle. Můžete je několikrát přejet aby byly hutnější a tah byl plynulejší, ale dělejte to jen s nejvyšší mírou opatrnosti, obvykle ne více než třikrát - myslete na to, že každou vteřinou porušujete kůži desítkami vpichů - když jich tam nasázíte moc, rozsekáte kůži na cáry a ta přestane držet pohromadě - tomu se říká "udělat díry" - u linek se to projeví po zahojení zkrabatěním nebo zjizvením u větších ploch je možné takto dosáhnout doslova propadnutí kůže o něco níže než je obvyklé a takové místo budu s největší pravděpodobností jen velká jizva bez barvy. Takové poškození se dlouho hojí a často se kůže sice zacelí, ale jinou tkání než původně, takže i když ji překérujete, výsledný odstín bude světlejší než okolí, které zůstalo nepoškozené (toto je také jeden z důvodů proč netetovat přes jizvy, druhým důvodem, obzvláště u vystouplých jizev, jsou očekávatelné problémy s hojením).
Pokud jsou s tetováním nějaké trable, je to většinou případ posledních dvou chyb, nebo (ještě častěji) důsledek zanesení infekce a nečistot během tetování nebo při hojení a nebo (snad úplně nejčastěji) jiným zaviněním ze strany tetovaného - je smutné, kolik lidí dokáže být nezodpovědných k sobě samým prostě jen tím, že nedodržují instrukce jak se o tetování starat během hojení (jak se o tetování správně starat viz. níže)
Ale zpátky k rozdělané kérce:
13. udělejte svůj první tah, postříkejte místo zlehka vodou z nádoby s rozprašovačem (voda by se měla rozprašovat a ne stříkat v tenkém proudu - velké množství vody je zbytečné) a otřete papírovým ubrouskem. Tak dobře uvidíte, jak tah opravdu ve finále vypadá. Proveďte dva tři tahy a naberte znova barvu. Kůži samozřejmě neustále zlehka mazejte vazelínou a omývejte. Může se stát, že při spuštění z tuba stříká kolem barva - to většinou vyřeší poupravení gumičky která drží táhlo.
Ještě drobnost k práci s rukama: snažte se držet pravidla, že (v případě praváků) se pravou rukou dotýkáte věcí které nepřijdou do přímého styku s pokožkou (strojku, nádoby s rozprašovačem, ovládání příkonu strojku atp.) a levou se dotýkáte kůže a věcí které naopak do přímého styku s kůží přijdou (vazelína, ubrousky). Jednak tím o něco snížíte riziko přenesení nějaké nákazy nebo nečistoty do kůže, jednak se vám nestane, že budete mít strojek a další vybavení zamatlané barvou, krví a vazelínou (také není od věci mít nádobu s vodou v zalepeném igelitovém sáčku jen s dírou kterou vykukuje rozprašovač).
Samozřejmostí je, že se nikdy nedotýkáte kůže jinak než v rukavicích! Pokud musíte vzít do ruky něco odjinud než z vašeho pracovního prostoru např. telefon, nebo si chcete uvařit kafe atp., rukavice si sundejte a až se bude vracet k práci, nasaďte si nové. Docela brzo budete mít rukavice zašpiněné, takže je opět vyměňte. Snažte se mít kůži neustále čistou - jakmile barva na kůži zaschne, už nejde tak dobře dolů, což je ve chvíli, kdy ještě potřebujete na kůži vidět vzor, dost nepříjemné, takže se nestrachujte s rukavicemi a ubrousky trochu plýtvat. Pokud netetujete tzv. freehand (tetování bez předlohy nebo s jen načrtnutou předlohou od ruky), snažte se nejprve objet všechny linky a to co nejrychleji a to i za cenu, že nebudou úplně perfektní. Můžete to udělat např. velmi rychlými pohyby s tubem ponořeným do kůže jen tak napůl - jde o to, mít vzor "předtetovaný" dokud je obtisk ještě vidět, když jej pak definitivně smyjete z kůže během neustálého otírání kůže od barvy, nebude vám to vadit, protože čáry budou viditelné (přičemž kdybyste je nechali zahojit v takovémto stavu, po většině z nich nezůstane v kůži ani stopa) - jinou technikou "předkreslení si" kérky je tetování na sucho nebo jen vodou. Zvláště u linek si dejte pozor na místo kde tetujete. V místech, kde je kůže jemnější (např. vnitřní strana lokte, slabiny atp.) nebo blízko ke kosti (koleno, ramenní kloub, nárt atd.), půjde totiž barva do kůže mnohem lépe, takže musíte tetovat rychleji a méně tlačit, jinak bude barvy v kůži příliš.
14. máte už hotové linky, takže můžete přistoupit ke stínování - je skvělé mít dva nebo tři strojky, takže můžete během práce rychle vyměňovat různé typy jehel, bohužel jeden strojek sám o sobě nestojí zrovna málo. Samotné stínování provádějte rychlým obloukovitým pohybem ven z kůže, nejlépe směrem od sebe. Stínovaní trochu komplikuje fakt, že zarudlá a napuchlá kůže dělá dojem, že je stínování tmavší než bude po zahojení. Není to ovšem pravidlem, zaleží také hodně na tom, jak moc máte barvu rozředěnou. Nezbývá než si to párkrát vyzkoušet. Často je lepší nenacpat tam moc barvy, počkat až se tetování zahojí a pak případně zvýšit hloubku přitmavením na místech kde je to třeba. Jen na okraj mohu ještě dodat, že někteří tatéři pro vytvoření jemných odstínů používají i techniku tetování suchým pigmentem. K té samozřejmě potřebujete práškový pigment, takže pokud si barvy nepřipravujete pomocí prášku a pojidla sami, s touto technikou se asi nesetkáte - u nás jsem zatím neslyšel o někom, kdo by ji používal.
15. vybarvování naopak provádějte pomalým krouživým pohybem. Kroužky dělejte malé, pokud možno stejně velké a postupujte vpřed stále stejnou rychlostí. I pro zkušené tatéry je často problém udělat napoprvé naprosto kompaktní černou plochu, ale když budete trpěliví a nebudete se nikam hnát, povede se vám docela dobře. V každém případě si pro začátek dávejte víc pozor na to, aby jste do kůže neudělali díry - vybledlá nebo prázdná místa po zahojení bez problémů dotetujete, zničenou kůži budete opravovat těžko.
Nutno říci, že v těchto chvílích poznáte nejlépe, jak dobré jste si připravili jehly. Linkovačky s velkými rozestupy mezi jehlami budou produkovat čáry při bližším pohledu rozložené na několik menších čar, takže je budete muset přejíždět (ovšem, když nebudou až moc daleko od sebe, je tu stále dobrá šance, že se drobné čárky při hojení nakonec slijí v jeden plynulý tah). V soustavách jehel, ve kterých jsou jehly šikmo k ose táhla nebo mají jednu či více jehel vysunutých více dopředu než zbytek, budou jehly více vepředu pronikat hlouběji do kůže a dělat v takových místech vlastní tmavší stopu (nebo dokonce kůži příliš porušovat), což je obzvlášť dobře viditelné na stínování.
Při provádění vícebarevného tetování postupujte vždy od nejtmavší barvě k nejsvětlejší. Je to nutné z toho důvodu, že při otírání kůže část barvy vtíráte do stále ještě otevřených vpichů v místech, kde jsou už vytetované ostatní barvy a samozřejmě vám tmavší odstín zašpiní ty světlejší.
E | Ošetření tetování a hojení
1. když už máte tetování hotové, pečlivě jej omyjte - možná jste nebyli dostatečně pečliví při omývání kůže během tetování a na kůži jsou vidět tmavé flíčky. To jsou místa, kde krev stačila zaschnout. Taková místa pečlivě vymyjte, aby se v těchto místech neudělaly stroupky.
2. kůži potřete tlustší vrstvou vazelíny nebo kalciové masti (kalciovka je přirozeně vhodnější, protože pomáhá při hojení) - tato vrstva mimo jiné pomůže tomu, aby se krev nemohla vpichy snadno dostat na povrch a zasychat tam do strupů
3. tetování zabalte potravinářskou fólií a přilepte papírovou lepicí páskou tak, aby hrozilo co nejmenší nebezpečí, že se fólie při pohybu stáhne dolů
4. poučte tetovaného co nejlépe o tom, jak se má o tetování starat - někdy není na škodu dotyčného nebo dotyčnou pořádně vystrašit výkladem, co se stane, pokud se nebude vašich rad držet - možná to zní ujetě, ale je nanejvýš důležité, aby se o vaši práci opravdu dobře starali a překvapivě hodně lidí na to kašle.
Tetování se u každého hojí různě dlouhou dobu, většinou se povrchová rána kompletně zacelí cca za 14 dní, nicméně pod povrchem proces hojení pokračuje dále a to může trvat až měsíc - pokud chcete na tetování pokračovat, těch čtrnáct dní obvykle stačí - jen se ujistěte, že je tetování opravdu zahojené, tedy že je kompletně překryté novou vrstvou neporušené kůže bez stroupků a že tetování se ještě stále "neloupe" - i tak je možné, že bude kůže citlivější než posledně.
Jak se o tetování starat:
1. sundejte igelitový zábal - někteří tatéři jej doporučují sundat až druhý den, někteří po 2-3 hodinách, závisí na zkušenostech a zvyklostech tatéra. Igelitový kryt chrání tetování před zanesením nečistot do ještě otevřených ran a společně se silnou vrstvou vazelíny pomáhá zamezovat úniku krve ven z kůže, což snižuje výskyt strupů, se kterými odchází často i barva, stejně tak se s krví barva vyplavuje ven z kůže - na tento problém může tatér narazit už při tetování u klienta se sníženou srážlivostí krve, nebo ještě lépe u klienta se sníženou srážlivostí krve v podnapilém stavu (alkohol zvyšuje krvácivost, ale v rozumném množství se snížené srážlivost neprojeví až tolik a zároveň klient díky alkoholem lehce otupělým smyslům méně cítí bolest).
2. tetování omyjte - jen zlehka jej opláchněte a okamžitě osušte, nejlépe přikládáním ručníku nebo utěrky na tetování, případně lehkými poklepy - drhnutí může poškodit nebo rozdráždit kůži - opláchnutí musí však být dost razantní na to, aby smylo většinu nečistot (barva smíšená s krví a vazelínou atp.) a především, aby (pokud možno) byly z kůže vymyty malé zatvrdlé (někdy přímo lesklé) a tmavé flíčky (sražená krev - vznikající strup).
3. rozhodně se nekoupejte - kromě občasného lehkého opláchnutí by tetování nemělo přijít do přímého styku s vodou, takže žádné koupaní ať se jedná o řeku nebo bazén, chlorovanou, sladkou nebo slanou vodu - prostě žádné koupání ani sprchování - můžete se samozřejmě normálně mýt, jen tetování nesmí přijít do styku s vodou na takovou dobu, aby do něj vnikla voda nebo aby se rozmočily strupy - toto omezení platí pouze po dobu hojení povrchové rány.
4. tetování také nesmí přijít do styku s přímým sluncem a to po celou dobu hojení! - tedy alespoň měsíc. Jinak budete mít v lepším případě tetování plastické (což, můžu potvrdit osobně, vypadá docela dobře, ale za to riziko to nestojí) nebo, pravděpodobněji, bude tetování zničené. Pokud máte tetování složené z velkých tmavých ploch, poznáte brzy sami, že i dobře zahojené, ale hodně tmavé tetování potřebuje v letních měsících nemalou péči - obvyklé jsou spáleniny, záněty, puchýře atp.
5. přes tetování noste lehký, vzdušný oděv, který chrání před sluncem, prachem a jinými nečistotami, ale bude dost volný na to, aby se k tetování dostal vzduch a aby jste se příliš nepotili - příliš mnoho potu podobně jako vody tetování nesvědčí - takové oblečení mějte i na noc a měňte jej alespoň večer a ráno - hned první večer po kérce to patrně oceníte, protože nebudete mít strhlé strupy od knoflíků na polštáři a prostíradlo nebude celé od barvy
6. pokud se vám udělají strupy, v žádném případě si je nedrbejte a nestrhávejte! Obvyklé jsou menší strupy v linkách a barvě tetování - jsou suché, mají stejnou barvu jako podklad, nic z nich nevytéká, kůže po okrajích strupu je zarudlá jen zlehka nebo vůbec. Hodně narušená kůže (hluboké rytí, špatné napínání kůže, příliš časté přejíždění jednoho místa) vyprodukuje strupy o něco větší, které mohou vypadat někdy i dost příšerně, ale tetování většinou neutrpí žádné ztráty nebo jen občasný světlý flíček v místech kde barva "vypadla". Kůže rozsekaná do děr se projeví strupem obvykle dobře viditelným jako část kůže, která je "propadlá" níže než zbytek. Takový strup je většinou i trochu zažloutlý ve velkém jednolitém lesklém kusu a na jeho místě se vytvoří jakoby zjizvená tkáň, která se může a také nemusí vrátit do původní podoby kůže. V každém případě, ať už vypadají strupy jakkoliv, nejlepší, co můžete udělat, je nepanikařit a počkat až se všechno zahojí. Při strhávání strupů půjde skoro vždy ven i barva, navíc si tím můžete způsobit malé jizvičky.
7. v druhé polovině hojení povrchu začne tetování svědit - nedrbejte se! Pokud to svědí hodně, lehce se přes tetování plácejte nebo se drbejte kolem.
8. tetování mažte tenkou vrstvou lékařské vazelíny nebo kalciové masti (nebo tím, co vám doporučí váš tatér) a to podle potřeby tak, aby tetování nebylo nikdy úplně suché - nikdy, ani v případě špatného hojení neaplikujte něco jiného. Často se i velmi špatně vypadající strupy vyhojí do bezchybného tetování, nebo kérky, která potřebuje jen sem tam dobarvit, vždy je lepší počkat než experimentovat s nějakými jinými než vyzkoušenými mastmi. Jeden příklad za všechno: do tetování se dostaly nečistoty asi den po tetování - druhý ten už byly podebrané okraje (zanícená, červené kůže, vystouplá, s náznaky hnisání) - další den už bylo podebrané celé tetování - vyzkoušeli jsme propolisovou mast - asi čtvrtý nebo pátý den jsem tetování setřel papírovým ubrouskem... celé - místo bylo propadlé, spodní vrstva pod tou co jsem setřel byla růžová a, přirozeně, bez barvy...
propolisová mast nejspíš dobře zabrala při hojení (obzvláště následujícím po setření), ale tetování bylo celé rozmokvané, jako by kašovitou kůži držel pohromadě jen změklý strup - aspoň tak mi to přišlo, protože jsem to setřel v podstatě v jednom kusu... Otřesná historka že? No, stávají se i horší věci, i když v tu chvíli mi to tak nepřišlo - nicméně po dvou letech má v těch místech dotyčný normálně zahojenou kůži, sice světlejší než je zbytek jeho opáleného těla, ale je to normální kůže, do které je možné znovu tetovat. K čemuž také brzy dojde, protože onen chlapík na tetování nezanevřel i přesto že se jednalo o jeho vůbec první kérku a hned zčerstva si nechal udělat tetování od bříška ukazováčku až na lopatku. Ovšem nemluvím o něm jen kvůli nevyzkoušeným mastičkám, ale také kvůli tomu, aby jste se připravili na to, že problémy se vám nevyhnou. Pokud budete svědomití, pracovat soustředěně a s jistotou, že víte co děláte, omezíte poškození způsobené vašimi chybami na minimum a čím zkušenější budete, tím méně takových chyb bude. Ani to však vám ani vašemu klientovi nezaručí, že vše proběhne úplně bez problémů. Je dobré na to připravit nejen sebe, ale i klienta. Zvláště pokud začínáte, měli byste být féroví a tetovat jen někoho, kdo ví do čeho jde a je si vědom možných rizik. Ušetříte tak nervy, zlost a zklamání sobě i klientovi.
Hodně štěstí vám i vašim "obětem"!
Žádné komentáře:
Okomentovat