článek převzat z www.tetovani1.cz
Máme
tu pro vás malý článek, který by se dal nazvat exkurzí do tetovacího
studia. Je určen především pro ty, kteří se chystají na svou první
omalovánku a ještě si tak zcela nedovedou představit, co je ve studiu
čeká. Kdo už pomalovaný je, pro toho to bude notoricky známou, avšak
možná vtipně popsanou záležitostí. Pojďme tedy otevřít dveře studia, kde
na nás čeká tatér. Ťuk, ťuk, můžeme dál…
Máme
vybraný salón, máme motiv i místo, jsme v dobrých rukou pečlivě
zvoleného tatéra a připraveni poskytnout své cenné plátno k zrození
malého či většího uměleckého díla. Někde vás vzali přímo, jinde jste se
museli objednat, což je jistojistě lepší, protože by měla předcházet
konzultace a hlavně, salon zející prázdnotou, kde vás vezmou ihned a
nabídnou katalog, není asi to pravé. Ale výběr nechť je na vaše triko.
Tatér už se na vás chystá…
Příprava:
Přípravu musí vykonat nejen tatér, ale měli byste i vy. Na tetování je
ideální dorazit dobře najezení, napití a v dobré kondici a příjemném
rozpoložení. Je důležité se cítit fit. Vynecháte
před tetováním alkohol, drogy a nejlépe i léky. V případě drog a
alkoholu vás tatér jistojistě nepomaluje a co se týče léků, mohly by
způsobit větší krvácení či kolísání tlaku. Tetování sice bolí, ale není
to nic, na co byste se museli nadopovat prášky proti bolesti. Berte
bolest jako daň za krásu, už naše babičky říkaly, že pro krásu se trpí,
ne? A tohle utrpení ještě nikoho nezabilo. Bude to pro vás něco jako
iniciační obřad a vstoupíte do světa těch, kteří to vydrželi. Takže bez
prášků, bez chlastu a naprosto v pohodě. Důležité je, abyste byli
zdraví, protože infekce či zánět v těle se absolutně neslučuje
s tetováním. Jde o to, že tělo bojuje s infekcí a zánětem či horečkou a
jelikož tetování je také jakási forma zranění, tělo by tento boj
nemuselo zvládat úspěšně. Navíc zánět je podlá věc a mohl by se přenést
na místo tetování a projevit se hnisavou nepříjemností. Tedy nebojte se
přiznat, že máte angínu, berete antibiotika či máte horečky a raději se
v tomto případě zkuste domluvit na jiném termínu.
Tatér
má přípravu o něco náročnější, tedy hlavně technicky. Tatér si musí
připravit pracoviště, vše omýt, dezinfikovat. Připravit a sestavit
strojek, připravit kalíšky, nalít barvy, mít po ruce rukavice, utěrky,
vazelínu… Něco, jako když se lékař chystá na operaci. Musí mít po ruce
vše potřebné a vše sterilní. Pak je na čase připravit také vaši kůži,
příslušné místo se oholí, omyje a vydezinfikuje, nejčastěji izopropylem.
Zvolený motiv se nakreslí na speciální papír a poté se přenese na
místo, kde bude budoucí tetování. Tato chvíle je nejdůležitější.
Poslední šance, kdy si můžete říci, zda zmenšit, zvětšit, více doleva,
doprava, nahoru, dolu a tak dále. Později už s tím hne jen laser.
Pak
už to jde jako po másle, rukavice, zapečetěné jehly, sestavený strojek,
nalije se barva do kalíšků, pokud jdete na barevnou nebo černou, vždy
se začíná černou, protože se začíná od obrysů. Takže černou do kalíšků a
můžeme začít.
Obrysy:
Tetování obrysů se říká linkování a používá se na ně obvykle nejtenčí
jehly. Zde ale záleží na stylu tetování i tatéra, někteří tatéři
používají raději linku silnou, jiní tenkou.
Také jde o motiv, pokud budete mít černý ornament masivního charakteru, linky budou silnější. Pokud jemný portrétek, počítejte s linkou tenoučkou. Tatér vám místo potře vazelínou, aby mu ruka po kůži nedřela, ale krásně klouzala. A tetují se kontury. Obvykle jedním směrem a co nejlépe jedním tahem bez co nejméně častého přerušování. Během linkování tatér otírá přebytečnou barvu a vytékající krev jednorázovým papírovým ubrouskem či utěrkou. Na tuto proceduru má tatér obvykle jiné, speciální jehly, takzvané linkovací. Ty se podle šíře pohybují od jedné přes tři, pět nebo sedm jehel v sadě, to už je podle toho, jak tlustá má být obrysová čára. Tenké linky značí jemnost, silné dodávají důraz, pohyb či napětí.
Také jde o motiv, pokud budete mít černý ornament masivního charakteru, linky budou silnější. Pokud jemný portrétek, počítejte s linkou tenoučkou. Tatér vám místo potře vazelínou, aby mu ruka po kůži nedřela, ale krásně klouzala. A tetují se kontury. Obvykle jedním směrem a co nejlépe jedním tahem bez co nejméně častého přerušování. Během linkování tatér otírá přebytečnou barvu a vytékající krev jednorázovým papírovým ubrouskem či utěrkou. Na tuto proceduru má tatér obvykle jiné, speciální jehly, takzvané linkovací. Ty se podle šíře pohybují od jedné přes tři, pět nebo sedm jehel v sadě, to už je podle toho, jak tlustá má být obrysová čára. Tenké linky značí jemnost, silné dodávají důraz, pohyb či napětí.
Stínování a barvení:
Po obrysech se místo očistí, zkontroluje a tatér si projede, zda jsou
linky všude, kde mají být a navazují, zda je obrázek takový, jaký mát
být.
Zde je ještě kontrola docela dobře možná, ve chvíli kdy se bude barvit a
stínovat se pak v linkách hledá chyba hůře. Zde je na vás, zda půjdete
do barev, nebo jen do černého stínování. Podle toho si tatér nalije
z lahviček do kalíšků potřebné barvy. Pakliže se bude jednat jen o
černobílé tetování, tatér si černou barvu rozředí na několik odstínů. To
samé platí u barev. Barvy se dají míchat mezi s sebou, ale i vodou
ředit, aby tatér dosáhl jemných přechodů a měkkých barev a stínů. Na
jeden díl barvy může být až 20 či 30 dílů vody. Zde je pro tatéra velice
pracná část. Musí se soustředit na to, aby stíny a barvy nanesl až ke
konturám a nevynechal nepříjemná bílá místa. Těmto místům se říká tzv.
holidays, tedy místo, kde si barva vzala dovolenou nebo jela na
prázdniny. Důležité je také nanášet barvy rovnoměrně, aby nám po
vyloupání a zahojení nevznikly mapy. Tatéři většinou nechtějí na jedno
sezení tetovat příliš hustě, protože dojde k velkému poškození kůže,
která se takzvaně hodně rozbije a poškození by se mohlo projevit
zjizvením či špatným hojením. Je tedy možné, že barevné a složité motivy
vás vyjdou na několik sezení. Je to pro vás dobré, nejen pro vaši
pokožku, ale i pro tělo, protože několika hodinová zátěž na organismus
není nic dobrého. Hodně tatérů má ke svým dílkům jakýsi otcovský vztah,
takže si vás bude hýčkat a po celou dobu práce bude pracovat co nejlépe
s ohledem na vás ale i své dílo. Takže jestli vám řekne, že zbytek stínů
bude lepšíé dodělat po zahojení, věřte mu. To platí i nadále, pokud
bude mít tetování již něco za sebou, věřte tomu, že si tatér bude chtít
své dílo udržovat v dobrém a krásném stavu a bude se vám snažit poradit,
kde co znovu dotáhnout či obtáhnout.
Konečná fáze:
Máte hotovo, buď komplet, nebo pro dnešek, to už je záležitost motivu.
Tatér pečlivě prohlédne dílo a vyhodnotí situaci, že podle něj je vše ok
a že víc už se dnes dít nebude. Nechá i vás, abyste se podívali a
zhodnotili, zda je vše tak, jak má být. Pokud ano, tetované místo se
očistí, otře a nechá odpočinout. Během této chvíle dojde k vytečení
přebyteční barvy, krve a krevní plazmy. Poté tatér ještě jednou setře
tyto zbytky a tetování zakryje. Nejčastěji průhlednou folií, do jaké si
balíte svačiny do práce či do školy. Vy si to pěkně zaplatíte,
poděkujete a jdete domů. Tam už je vše na vás, pečujete a pečujete,
myjete a mažete. To už ale ve článku, kde se zabýváme péčí. V tuto
chvíli tatérova role končí, a vše je na vás.
Korekce:
Ovšem práce tatéra nemusí končit nadobro, každé tetování po časech
bledne a linky se mohou rozpíjet. Barvy teplé, jako je žlutá, oranžová a
červená mohou ztrácet jas a nevypadat tak krásně jasně a svěže. Černé
obrysy zase mohou ztratit pevný tvar a vlivem drobného putování částeček
se mohou lehce linie rozpít. To vede zpět k tatérovi, aby vám dílko
obnovil. Většina tatérů se ráda stará o své práce, proto je dobré
vyhledat stejného tatéra, pokud to jen bude možné. Přece jen on už to
jednou dělal a je to jeho chlouba.
Tak
a jsme na konci, toto byl malý průlet studiem, během kterého se
narodilo tetování a my mu přejeme hodně štěstí a spokojeného majitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat